Projekt zkoumá kulturu protestu v českých zemích v období formování moderní masové společnosti. Zabývá se protesty, které byly symptomy závažných společenských krizí. K problematice přistupuje na základě vybraných excesivních případů, s jejichž podobou státní moc dosud neměla zkušenost. Projekt se soustřeďuje na rozhodovací mechanismy a strategickou komunikaci státních institucí v momentech rozpadu společenského konsensu. Zároveň rekonstruuje samu protestní praxi. Napětím mezi úředními a politickými apely a situací „v terénu“ identifikuje aktéry událostí i osobní motivace. Sleduje přístupy ke svobodě slova a shromažďování, pojetí práva a spravedlnosti, stejně jako dobovou reflexi a instrumentalizaci události. Antropologií protestu jako dynamické události projekt analyzuje normy, diskurzy a praktiky, které si aktéři přivlastňovali. Zvolenou perspektivou testuje zavedené chronologie a přináší nové pohledy na dějiny moderního městského protestu, formování moderního státu a vzájemnou interakci.
