Projekt je zaměřen na výzkum nadnárodní pracovní migrace a debat, jež vyvolala. Výzkum ukáže, jak bylo národní vědomí utvářeno globalizačními procesy a jak Češi chápali roli malého národa ve stále více se propojujícím světě. Popíše obzvlášť, jak se čeští liberálové ve svých snahách o utvoření moderního národa nechali inspirovat jazykem evropského kolonialismu. Příčinou bylo právě hromadné vystěhovalectví. Od vzestupu národního hnutí uprostřed 19. století až do meziválečného období se v zámoří usadilo zhruba pět set tisíc českých krajanů. Jaké následky pro existenci malého národa mělo tak velké rozptýlení jeho příslušníků všude po světě? Ačkoliv zámořská emigrace hrozila zmařit snahy vlastenců o etnickou soudržnost, přítomnost tisíců Čechů v cizích zemích nabízela velikou příležitost definovat pojem národa znovu: opravdové i vymyšlené zprávy o českých ‚kolonistech‘ v cizině, zvláště na americkém západě a v pohraničí ruského císařství umožnily, aby se český národ přetvořil v zprostředkovatele západní civilizace a slovanské osvěty. V éře přestavby rakouského impéria a utváření samostatného českého národa i později během doby budování československého státu, dokázali představitelé národa tuto příležitost využít. Projekt proto s důrazem na globální migraci propojí regionální dějiny českého nacionalismu s historií evropské expanze.