Archival fonds of non-university scientific institutions and societies active in the Czech lands from the end of the 18th century until the establishment of the Czechoslovak Academy of Sciences in 1952. These are documents from the activities of institutions such as the Academy, scientific and research institutes, professional societies and associations. For the sake of completeness, the relevant archival fonds in the possession of the T. G. Masaryk Institute are also listed here.
Pod původním názvem Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění vznikla jako veřejná instituce založená pod záštitou panovníka, s účelem „pěstovati a podporovati vědy jazykem českým i jazyk tento a jeho literaturu, pečovati o zdokonalení umění domácího a šířiti jazykem českým výsledky všeliké činnosti té, jakož i výsledky činnosti vědecké, literární a umělecké, uveřejněné v jazycích jiných“. Podporovala vědecká a umělecká díla nejen vlastních členů, ale i vědců a umělců stojících mimo Akademii uveřejňováním vědeckých prací, udělováním cen uměleckým dílům a přidělováním podpor a studijních stipendií. Sloužila i ochraně starých památek, péči o jejich průzkum, zveřejňování poznatků o nich. Akademie se dělila na třídy, zahrnující vždy určitá vědní odvětví: I. třída – vědy filosofické, státní, právní, historie a archeologie, II. třída – vědy přírodní, matematika, lékařství a zeměpis, III. třída – vědy filologické, IV. třída – obory umělecké činnosti, literatura, výtvarné umění a hudba. Členové ČAVU byli čestní, řádní, mimořádní, dopisující a přespolní (od r. 1931 zahraniční). Nejvyšším řídícím orgánem ČAVU byla valná shromáždění, hospodářským orgánem správní komise. V čele Akademie byl předseda (resp. president), administrativní agendu vedl generální sekretář, resp. tajemník (měl i dozor na příjmy a výdaje, vedení protokolů o jednáních valného shromáždění a správní komise). Finanční zabezpečení čerpala ČAVU ze základního jmění (Hlávkova nadace, jiné dary, fondy a odkazy), ze zemské podpory a státní subvence. Vědecká činnost se sledovala v jednotlivých třídách, k řešení vědeckých problémů nebo ke studiu v určitém vědním úseku byly zřizovány komise (např. archeologická, historická, komise pro vydávání spisů J. A. Komenského, lexikografická a pod.). Dokladem působení v oblasti vědy jsou především publikace ČAVU – tj. Rozpravy, vydávané jednotlivými třídami periodicky; obsáhlejší monografie a sborníky a sbírky vycházely samostatně. Všemi třídami společně byl připravován Almanach, vydávaný do r. 1940 a obsahující výroční zprávy a přednášky proslovené ve valných shromážděních a údaje o členech, a Věstník České akademie věd a umění.
Úřední registratura ČAVU poskytuje dobrou pramennou základnu pro studium dějin věd i umění, zahrnuty jsou i cenné biografické materiály členů ČAVU. Zachovány protokoly valných shromáždění (správních a slavnostních), protokoly správní komise, schůzí jednotlivých tříd, členské spisy, spisový materiál (zahraniční styky, žádosti o podpory, výměna publikací, doklady o práci členů apod.), rukopisy – publikované i nepublikované, materiál některých komisí, hospodářské materiály, účetní doklady.
Společnost byla zájmové sdružení, registrované v r. 1917. Její začlenění do ČSAV Akademií, v době, kdy se tato centralizace vyžadovala, bylo schváleno již v r. 1956, ale reálně byla tato reorganizace uskutečněna ve výnosu ministerstva vnitra až v r. 1959. Účelem společnosti bylo spojovat odborníky i laiky, vybudovat hvězdárnu, muzeum a knihovnu, popularizovat výsledky astronomie; pozorování, přednášky, exkurze, výstavy apod. Členství v několika kategoriích, valná hromada volila předsedu, správní výbor, tajemníka.
Ve fondu je zachována téměř kompletní řada jednacích protokolů a velmi dobře také spisový materiál; určité mezery až v období po r. 1945.
Národní rada badatelská byla v podstatě státní instituce, její činnost schvalovalo a zajišťovalo ministerstvo školství a národní osvěty. Založena pro podporu a organizaci vědecké činnosti včetně finančního zabezpečování, zejména na poli mezinárodním (mnohostranná a dvoustranná spolupráce), ale i v domácím prostředí. Propagace české vědecké kultury v cizině a referování o významných výsledcích a úspěších československé vědy. V čele ČSNRB byli předseda, místopředseda a generální sekretář, volení na generálním shromáždění na dobu tří let a potvrzovaní ministerstvem školství a národní osvěty. Organizačně byla dělena na 8 až 10 odborů podle různých vědních odvětví; po změně stanov r. 1935 jejich počet zvýšen na 20. Některé odbory ustaveny jako národní komitéty pro organizaci a vědecké řešení úkolů, připadajících Československu při mezinárodní dělbě práce. První třetina členů byla jmenována podle stanov II. třídou České akademie věd a umění, doplňování členské základny volbou v jednotlivých odborech ČSNRB. Počet členů v odborech neměl přestoupit číslo 10 a celkový počet neměl být vyšší než 100. Volba členů vyžadovala potvrzení ministerstva školství a národní osvěty, které mělo též právo navrhovat nové členy; přihlíželo se k adekvátnímu zastoupení vysokých škol, vědeckých společností i výzkumných ústavů. V r. 1935 byl zřízen při ČSNRB tzv. badatelský fond pro poskytování podpor zejména mladším vědeckým pracovníkům na studijní cesty a na opatřování vědeckých pomůcek a vydávání vědeckých spisů.
Písemný materiál ČSNRB se nedochoval v úplnosti, mnoho archiválií bylo zničeno v letech 1941–1944 (písemnosti zabaveny německými okupanty); na druhé straně fond poskytuje dokumentaci veškerých druhů činnosti ČSNRB – aktivity organizátorské, podpůrné a mezinárodní; obsaženy jsou i některé biografické údaje o členech ČSNRB. I přes ztráty je fond cenným pramenem pro poznání organizace a činnosti rady i pro počátky mezinárodních styků a spolupráce v Československu.
Ústředí vzniklo při ČAVU jako odbočka Mezinárodní komise pro duševní spolupráci při Společnosti národů v Ženevě s úkolem usměrňovat a prostředkovat mezinárodní kontakty. Jeho činnost byla v podstatě zadávána Mezinárodním ústavem pro duševní spolupráci v Paříži; pražské ústředí poskytovalo zejména údaje o organizaci vědecké práci v Československu a bibliografická data, zúčastňovalo se jednání o stavovských zájmech vědců a umělců apod. Členy Čs. ústředí byli zástupci ČAVU, KČSN, MAP a Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen. Nejvyšším orgánem plenární schůze, běžné záležitosti vyřizoval komitét v čele s předsedou.
Spisy o založení, organizaci, řízení, členech, zaměstnancích, dotacích, domácí i zahraniční spolupráci, sjezdech, výstavách apod.; protokoly o plenárních schůzích i schůzích užšího komitétu, materiály některých anket, žádosti o podpory a překlady a zlomek účetní agendy.
Institut byl založen jako resortní výzkumný ústav ministerstva školství, už v r. 1953 začleněn do ČSAV. Hlavním úkolem institutu byla propagace a popularizace sovětské vědy, techniky a kultury.
Spisový materiál fond je neúplný: dochovány jsou zápisy ze schůzí předsednictva, užšího předsednictva, vedení, písemnosti týkající se organizace a základních ustanovení Institutu, jeho vedení, správní a provozní agendy; vědecká a odborná činnost dokumentována plány práce a zprávami o činnosti, dále písemnosti o spolupráci s domácími i zahraničními institucemi apod.
Mezinárodní komitét pro vědeckou organizaci byl ustaven na základě usnesení mezinárodních kongresů pro vědecké řízení práce, konaných v letech 1924 a 1925 v Praze a v Bruselu; odtud vzešly pak podněty ke zřizování národních komitétů v jednotlivých zemích. Československý komitét byl založen na spolkovém základě jako volné sdružení korporací zabývajících se vědeckou organizací práce a řízením výroby. V r. 1936 Komitét uspořádal I. národní sjezd pro vědeckou organizaci (jednání publikováno ve zvláštním sborníku). Po r. 1948 se možnosti pro dosavadní aktivity Komitétu zužovaly; v r. 1950 byla jeho činnost ukončena. Těžiště práce komitétu bylo v komisích ustavovaných k řešení konkrétních problémů, rovněž pořádání odborných přednášek, kursů, vydávání publikací a bulletinu.
Dokumentace vývoje vědecké organizace práce, zvláště v průmyslu a obchodu a mezinárodní styky v tomto oboru. Torzovitě zachovány zápisy ze schůzí výboru a předsednictva, zlomky o publikační činnosti, písemnosti týkající se vzniku komitétu, jeho reorganizace a likvidace, korespondence s Mezinárodním komitétem apod.
Výbor byl založen pro zastupování československých čs. technických a inženýrských spolků v mezinárodním svazu Světové technické konference a na mezinárodních technických sjezdech.
Ve fondu je dochována dokumentace mezinárodních styků ČSNV STK a jeho organizace.
Ústav byl založen jako nástupce české zemské expedice historické v Římě pro organizaci a řízení československého historického bádání ve vatikánských archivech a knihovnách, ke shromažďování dokladů k českým a slovenským dějinám a pro přípravu jejich vydávání.
Neúplný fond, zachovány pouze materiály komise Čs. ústavu historického, sídlící v Praze a řídící jeho práci; římská registratura nedochována. K dispozici základní materiály k organizaci výzkumu římských archivů a knihoven, zprávy o výsledcích výzkumu a doklady o zapojení ústavu do mezinárodní spolupráce.
Společnost vznikla pod uvedeným názvem jako reakce na založení České akademie věd a umění v r. 1890. Její název byl pak měněn – spolu se stanovami v r. 1924 na Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste für die Tschechoslowakische Republik; poslední změna názvu (1941) na Deutsche Akademie der Wissenschaften in Prag byla spojena rovněž se změněnou strukturou a stylem práce. Hlavním cílem podpora „českoněmeckých“ (böhmisch) a v českých zemích žijících německých badatelů, umělců či spisovatelů, a to udílením cen a stipendií, vydáváním ročenky a prezentací děl významných vědců nebo umělců. Společnost dělena na odbory (původně vědecký a umělecký, později na filosoficko-historický, matematicko-přírodovědný, literární, pro výtvarné umění a hudební vědu), v čele předseda, členství čestné, řádné a dopisující.
Ve fondu se dochovala převážně korespondence s členy a žadateli o stipendia a podpory, dále jsou zachovány písemnosti dokumentující vznik a reorganizace Společnosti (statuty, jednací řády), zlomek zápisů ze zasedání odborů a valných hromad, písemnosti některých komisí vytvořených Společností pro řešení konkrétních vědeckých problémů, doklady o výstavách, jichž se Společnost účastnila, a zlomek účetní agendy.
Původně vznikl jako podpůrný spolek posluchačů historie Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V r. 1904 byl reorganizován a přeměněn na spolek vědecký, tím také rozšířena členská základna. Klub se vlastním rozhodnutím rozešel v r. 1981, ale ještě nějakou dobu se členové scházeli jako sekce Společnosti Národního muzea. Původní cílem byla podpora studujících a jejich zájmu o vzdělání v historii, v pomocných vědách historických i v zeměpisu. Po reorganizaci byl položen důraz na odborný ráz především rozvinutím ediční činnosti: vydáván Český časopis historický, Bibliografie české historie i řada dalších vědeckých spisů, sborníků a středoškolské učebnice dějepisu.
Členská agenda, protokoly ze schůzí výboru a valných hromad, korespondence, dokumenty týkající se organizace a dějin spolku, jeho publikační činnosti.
Spolek byl založen jako první odborné sdružení českých dějepisců v Praze s účelem „vyhledávat a sbírat všeliké prameny domácího dějepisu, zvláště pak dějin umění českého“. Důraz v jeho činnost byl kladen jak na stránku čistě historickou, tak i uměleckohistorickou s ochranou památek. Od poloviny 70. let 19. století se stalo hlavním úkolem sbírání a později i vydávání historických pramenů k českým dějinám, jak listinných, tak i vypravovacích.
Materiály fondu jsou neúplné, ztráty byly zaviněny především požárem Staroměstské radnice v r. 1945. Zachovány částečně zápisy ze schůzí, členské spisy, zprávy o činnosti, doklady o publikační činnosti a opisy „Starých letopisů českých“.
Jednota byla založena posluchači filozofické fakulty Univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze původně pod názvem „Spolek pro volné přednášky z matematiky a fyziky“ jako „svépomocný“ seminář doplňující tehdejší nedostatečnou výuku; zprvu českoněmeckého, postupem času českého charakteru. Po reorganizaci v Jednotu českých matematiků v r. 1869, resp. v roce 1912 na Jednotu českých matematiků a fyziků, byla její členská základna rozšířena i na české pedagogy a vědecké pracovníky v oboru matematiky a fyziky (další změna názvu v r. 1921 na Jednotu československých matematiků a fyziků spojena se vznikem samostatného státu; za 2. světové války ovšem opět pouze „českých“). Historický význam této tradiční organizace tkvěl především v rozvoji české odborné literatury a tím i oboru; pro potřeby středních a vysokých škol vydávány učebnice, od r. 1872 začal být publikován Časopis pro pěstování matematiky a fyziky a později také sborníky vědeckých prací – Jednota byla jedním z největších českých, resp. československých nakladatelů odborné literatury. Po roce 1948 byla její činnost oklešťována, ukončena v letech 1951–1952. V roce 1955 byla při ČSAV založena vědecká společnost pod stejným názvem (viz).
Fond je značně torzovitý – částečně zachována základní ustanovení, protokoly z výborových a valných schůzí, kartotéka a karty členů; materiály k reformě střední školy a terminologické komisi, kniha týdenních schůzí matematické sekce či autorské smlouvy; nejrozsáhlejší je oddíl Ediční činnosti; z fotografií je cenný soubor portrétů.
Klub byl založen pro podporu a šíření studia moderních jazyků a jejich literatury pořádáním přednášek, zřízením knihovny, vydáváním spisů, organizováním „ušlechtilé zábavy“ a společných vycházek. Členové se dělili na činné, zakládající, přispívající a čestné. V čele stál výbor volený valnou hromadou. Nejvýznamnějším aktem činnosti klubu bylo založení a vydávání Časopisu pro moderní filologii (od r. 1911). K posílení finančních možností již od r. 1918 organizovány lidovýchovné kursy jazyků a kancelářských prací, provozované až do r. 1952.
ond značně torzovitý, dochovány jen neúplné zápisy o schůzích výboru a valných hromadách, doklady o organizaci Klubu, publikační činnosti, o jazykových kursech apod.
Podnět ke zřízení komitétu vzešel z Průmyslového ústavu Obchodní a živnostenské komory v Praze. Členy se stala zájmová sdružení především chemického průmyslu, vysílající své zástupce a platící roční příspěvky. Úkolem komitétu bylo zjišťovat skutečný stav čistoty hlavních toků v Čechách a případně stanovovat prostředky, kterými by se případné znečištění dalo odstranit. Pro výzkumné práce vybíráni stálí experti, vysílaní i na informační cesty do ciziny; ti též iniciovali zřízení sekretariátu pro mezinárodní spolupráci v oboru.
V torzu fondu hlavně zprávy o výzkumné činnosti komitétu, spisy o spolupráci a poradenské službě pro průmyslové podniky a sdružení v oboru čištění odpadních vod a neúplné zápisy ze schůzí Komitétu.
KČSN je jednou z nejstarších vědeckých nepedagogických institucí v českých zemích; jako datum jrjího vzniku bývá uveden rok transformace staršího volnějšího sdružení, Soukromé společnosti nauk, do pevnější podoby (1784, její počátky někdy v letech 1771–72). Jejím cílem byl rozvoj vědy a šíření nových vědeckých poznatků, z počátku nejvíce z přírodovědných odvětví, později i věd společenských (především historie a filologie). Členové KČSN se dělili na řádné, mimořádné, přespolní, čestné a dopisující, společnost byla dlouhou dobu v národnostním ohledu utrakvistická, s postupem času (od posledních desetiletí 19. století) však stále více česká. Vedení společnosti bylo voleno řádnými členy, v čele stáli president a direktoři (střídáni po půl roce), z nich volen sekretář (hlavní tajemník), funkcionáři tříd, pokladník, posléze i knihovník a archivář. Od r. 1868 nahradil prezidenta i direktory volený předseda, který spolu s místopředsedou a uvedenými funkcionáři tvořil prezidium (funkční období tři léta). Organizačně byla KČSN rozdělena do dvou tříd; z počátku co do disciplin na fyzikálně-matematickou a vlastenecko-historickou, dělených posléze na odbory. Stanovami r. 1868 byly třídy rozšířeny oborově: 1. filosoficko-historicko-filologická, 2. matematicko-přírodovědná. Velká váha byla kladena na vydavatelskou činnost: vydávány německé Abhandlungen, počátkem 80. let název pozměněn na Pojednání a posléze na Rozpravy, vedle toho bylo mnoho prací, zvláště větších, vydáno samostatně. Pro zprávy o vědeckých zasedáních, původně uveřejňovaných také v Abhandlungen, byly zřízeny Sitzungsberichte, od r. 1873 též s českým názvem Zprávy o zasedání (od r. 1886 změněno na Věstník).
Dokumenty KČSN jsou poměrně dobře zachované, při pořádání byly zjištěny pouze nevelké mezery a ztráty. Fond obráží rozvoj vědeckého života v Čechách od sklonku 18. do poloviny 20. století; představuje přednostní pramen při studiu vědeckého působení jednotlivců, při studiu vývoje vědních oborů, sledování mezinárodních kontaktů vědy apod.
Společnost byla založena díky rozvoji literární vědy od 20. let 20. století, zájmem zakladatelů bylo oddělit obor od jazykovědy a zřídit vlastní společnost sdružující literární dějepisce a teoretiky. Její činnost byla zaměřena především na vydávání periodika Slovesná věda a na organizování přednášek a debatních večerů.
Materiály ze schůzí výboru a valných hromad, kartotéka členů, korespondence se členy, jinými spolky a vědeckými institucemi, doklady o přednáškové a publikační činnosti, agenda redakce časopisu Slovesná věda apod.
Spolek byl zpočátku založen jako víceméně studentské sdružení, brzy včak byl přeměněn na spolek vědecký; národnostně byl původně utrakvistický, později čistě německý. Účelem spolku bylo budit a podporovat zájem o přírodovědu na území Čech, zejména mezi mladými lidmi. Vnitřní spolková činnost se zaměřovala na přednášky, diskuse, výlety, exkurse a sbírání přírodnin, zakládání soukromých přírodopisných sbírek; veřejné působení se orientovalo na vydávání odborných spisů, poradenskou činnost, informování o zajímavých přírodních úkazech a o sbírkách přírodnin. V čele spolku stálo direktorium (prezident, jeho zástupce, 4 členové výboru, tajemník a 3 kustodi pro sbírky). Členové se dělili na čestné, zakládající, dopisující a řádné. Od r. 1851 byl vydáván časopis a v nepravidelných časových intervalech i několik samostatných sešitů obsáhlejších vědeckých pojednání.
Organizační materiály a písemnosti dokumentující činnost spolku, domácí a zahraniční spolupráci, především výměnu publikací.
Zakladatelé MAP měli na mysli „organizovat technickou práci k hospodárnému využívání schopností veškerého lidu i přírodního bohatství československého státu k nejvyššímu obecnému prospěchu“. V čele akademie stála vědecká rada, volící ze svého středu na 3 roky prezidenta a generálního tajemníka. Jejím druhým vedoucím orgánem byl sbor odborných znalců dále dělený na odbory, z jejichž zástupců byl složen ústřední výbor (výkonný orgán přijímající podněty docházející zvenčí a postupující je vědecké radě, zprostředkující styky a vzájemnou součinnost odborů, vyřizující věci přikázané mu vědeckou radou, sestavující rozpočet apod.). Těžiště práce MAP leželo v odborech zřizujících k řešení konkrétních úkolů komise a ústavy: již ve 20. letech Psychotechnický ústav, Ústav pro stavbu měst, Ústav pro hospodářské styky emigrační a kolonisační, Ústav pro technické hospodářství průmyslové, Československý svaz pro výzkum a zkoušení technicky důležitých látek a konstrukcí, Ústav pro použitou ornitologii v Brně, později další, některé ústavy po čase osamostatněny, jiné zanikly nebo zrušeny.
Fond je neúplný především díky několikerému stěhování instituce; zařazeny jsou v něm i dochované dokumenty jednotlivých ústavů MAP. Přesto poskytuje dostatečné podklady pro studium organizace a činnosti akademie, jejích ústavů a komisí a je především důležitým zdrojem pro dějiny technických věd a zahraničních styků v meziválečném období.
Ústav vybudován za podpory Josefa Hlávky a Albína Bráfa a přičleněn k ČAVU, ke svému formálnímu zřizovateli; ustavující shromáždění se konalo v r. 1907. V činnosti byl důraz kladen na otázky praxe, aplikace teoretických poznatků, podpora pokroku soustředěním ekonomů působících v praxi i ve výzkumu, resp. ve výuce. V čele ústavu stál prezident, tvořící spolu s náměstkem a generálním jednatelem užší předsednictvo (presidium). Vedle toho existovaly tři odbory – 1. pro zemědělství a zemědělský průmysl, 2. pro všeobecný průmysl a hornictví a 3. pro obchod a bankovnictví. Hlavním úkolem ústavu bylo udělování stipendií k získávání výrobních a organizačních zkušeností v zahraničních podnicích, vypisování veřejných soutěží na podporu vynálezů a poskytování podpor a půjček mladým podnikatelům při zakládání nebo zdokonalování podniků. Vedle toho ústav podával návrhy a dobrozdání v záležitostech týkajících se hospodářského prospěchu a rozvoje země, a to pro účely zákonodárné a veřejnosprávné, a návrhy na organizaci a zřizování odborných škol, důležitých pro technické a obchodní vzdělání. Finančně byl zabezpečen především výtěžkem ze základních darů a odkazů, podílem z výnosu z Hlávkova nadání a dary a výtěžky z fondů a nadací.
Spisový materiál dochován velmi torzovitě, chybí převážná část zápisů ze zasedání představenstva i odborů, pro činnost odboru pro obchod a bankovnictví žádné dokumenty. Nejúplněji zachovány členské spisy, shromažďující důležitý biografický materiál, a stipendijní agenda, dokumentující rozsah i výsledky zahraničních cest. Dokumenatce představuje cenný pramen pro hospodářské dějiny i dějiny techniky, dokládající snahy o podporu rozvoje podnikání.
Společnost vznikla v souvislosti s přípravami na národopisnou výstavu; jejím úkolem mělo být „pěstovati, podporovati a organizovati studium lidu českoslovanského“ pomocí sbírek a úschovy národopisného materiálu, pořádáním přednášek, výstav a exkursí, podporou a rozvojem publikační činnosti a správou národopisného muzea. V čele společnosti byl výbor a dvanáctičlenná rada. Muzeum bylo později přičleněno k národopisnému oddělení Národního muzea a společnost se věnovala převážně publikační činnosti: vydávala periodikum Národopisný věstník českoslovanský a samostatně řadu rozsáhlejších národopisných prací. V jejím rámci byl prováděn rozsáhlý soupisový výzkum, dílčí výzkumy v oblastech ohrožených dolováním, přestavbou nebo výstavbou přehrad.
Dokumenty o přípravě Národopisné výstavy českoslovanské (původně samostatný fond Výboru pro uspořádání NVČ byl začleněn sem), k její realizaci a likvidaci, ke správě Národopisného muzea, publikační činnosti, protokoly o valných hromadách a schůzích volených orgánů a zprávy o činnosti.
Ústav byl zřízen zákonem v r. 1922, jeho činnost ale byla zahájena až v roce 1928. Šlo o instituci s povahou vědecké společnosti, ale šíře byla založena pro pěstování a budování vědeckých a hospodářských styků s Orientem. V r. 1952 byl pak ústav začleněn do Československé akademie věd a přeměněn na čistě vědecké pracoviště. Členové ústavu byli děleni na čestné, řádné, činné a dopisující; ústav měl dva odbory: kulturní – pro věci vědecké a osvětové, hospodářský – pro věci průmyslové, výrobní, obchodní a dopravní. V jeho čele stál prezident, výkonnými orgány ústavu byly prezidium, výbor a kuratorium. Zvláštními složkami byla územní sdružení, pracující vždy se zřetelem k jedné zemi (např. Japonské, Indické nebo Čínské sdružení). Z vědecké práce je nejvýznamnější publikační činnost, reprezentovaná Archivem orientálním a Monografiemi Archivu orientálního, edicemi Orientální knihovna a Jazykové příručky a populárně vědeckým časopisem Nový Orient. Vedle toho byly také pořádány vědecké přednášky a jazykové kursy.
Dokumenty k organizaci, vývoji a činnosti ústavu, základní materiály k historii československé orientalistiky ve sledovaném období.
Kroužek byl založen s účelem „pracovati na základě metody funkčně strukturální o pokroku linguistického bádání“. Stal se předním centrem jazykovědy v Čechách s rozsáhlými mezinárodními styky a světovým renomé; zlikvidován byl v r. 1956, obnoven v r. 1990.
Dochován neúplný soubor zápisů ze schůzí, korespondence, dokumenty o zahraničních stycích, publikační a přednáškové činnosti, materiály o konferencích, ediční a publikační činnosti, účetní písemnosti.
Klub byl sdružením odborníků širšího okruhu přírodovědců pro „pěstování věd přírodních jazykem českým“. Před r. 1918 se skládal z členů čestných, zakládajících, přispívajících a činných; po vzniku Československa to byli členové čestní, dopisující, zakládající a činní (počet členů z původních asi 100 v prvním desetiletí existence stoupl na počátku 30. let 20. století asi na 600). Brzy byl klub rozdělen na sekce, po r. 1918 na odbory; některé byly pouze krátkodobé, z jiných se ale časem ustavily samostatné společnosti (např. z botanické sekce Česká botanická společnost). Základní složku činnosti klubu představovaly přednášky, doplňované často vycházkami a zájezdy do přírody, exkursemi do různých institucí i průmyslových závodů. Pro informaci členů i širší veřejnosti byly vydávány v letech 1873–1919 výroční zprávy a v letech 1912–1924 několik svazků Sborníku Klubu přírodovědného, obsahujících krátké odborné stati, případně i výroční zprávu. V klubu se periodicky objevovaly snahy o vydávání periodika, z finančních důvodů vždy jen na krátkou dobu (Knihovna Klubu přírodovědeckého, Archiv přírodovědecký, Věda přírodní). Vytvářeny však byly sbírky přírodnin, prodávané školám nebo jiným institucím i jednotlivcům jako zdroj financí pro jiné aktivity, ale zároveň tím zvyšována úroveň vyučování přírodopisu na školách.
Stanovy, výroční zprávy, jednatelské zprávy, zápisy ze schůzí, seznamy členů, korespondence se členy, katalogy knihovny, doklady o spolupráci s jinými institucemi, zlomky zápisů ze schůzí sekcí, účetní materiály.
Ústav byl zřízen zákonem v r. 1922, činnost zahájena ale až v roce 1928. V r. 1953 byl pak převeden do vzniknuvší ČSAV. Úkolem ústavu mělo být poznávání slovanských národů a zemí a výchova odborných pracovníků, pěstování kulturních a hospodářských styků se slovanskými zeměmi i se zeměmi s nimi těsně souvisejícími (tj. Rumunskem, Maďarskem, Albánií a Řeckem). Typově představoval ústav vědeckou společnost (skládající se z členovů řádných, mimořádných, zahraničních a čestných), členěn byl na dva odbory – kulturní a národohospodářský. V jeho čele stál předseda, výkonnými orgány byly presidium, výbor, pléna obou odborů a valné shromáždění řádných členů. Dalšími organizačními složkami byly komise a Sbor pro výzkum Slovenska a Podkarpatské Rusi, pověřený vědeckým, kulturním i národohospodářským výzkumem těchto území. Těžištěm práce ústavu byla publikační činnost (Ročenka, Knihovna, Práce a Rukověti SÚ, několik dalších edičních řad, vědecký sborník Byzantinoslavica, časopis Slavia aj.), přednášky, udělování badatelských stipendií, stipendií ke studiu hospodářských poměrů slovanských zemí a také stipendií mladým hospodářským odborníkům ze slovanských zemí (hlavně z Jugoslávie a Bulharska) k poznání čs. hospodářství.
Materiály o organizaci ústavu, o jeho vědecké, publikační, osvětové, podpůrné a jiné činnosti, o zahraniční stycích, biografické údaje členů.
V r. 1950, při převzetí bechyňského zámku pro pracovní i rekreační potřeby vědeckých pracovníků, byl jmenován Československou národní radou badatelskou pro jeho řízení šestičlenný řídící sbor – Správa Domu vědeckých pracovníků v Bechyni (ze zástupců ČSNRB, ministerstva školství, věd a umění a z Ústředí vědeckých pracovníků). Administrativně byla správa přidružena k Ústředí vědeckých pracovníků při ČSNRB a zrušena v r. 1953 při odevzdání bechyňského zámku Československé akademii věd.
Základní dohody a řády, písemnosti řídícího sboru, inventární soupisy zařízení zámku, doklady o jeho využívání k rekreačním a pracovním pobytům, o počátku organizované rekreační péče pro vědecké pracovníky, o dalším využití objektu apod.
Ústav byl založen v r. 1919, činnost zahájena v r. 1920. V r. 1952 převeden do ČSAV. Jeho úkolem bylo provádět a organizovat výzkum archeologických památek a zabezpečovat jejich využití pro vědu a národní osvětu; ústav byl rovněž úředním poradcem ve věcech ochrany archeologických památek.
Materiály o organizaci a práci ústavu, zprávy o činnosti, dokumenty o výzkumu a ochraně památek, konferencích a zahraničních stycích, personální spisy.
Založen byl jako Čs. státní historický ústav vydavatelský (název ještě několikrát změněn), činnost byla zahájena v r. 1921. Organizačně a rozpočtem šlo o rezortní ústav pod ministerstvem školství a národní osvěty, resp. jeho pokračovateli. Po založení ČSAV byl s příslušnými změnami zařazen mezi její vědecké ústavy. Zpočátku byla hlavním úkolem ústavu edice listinných pramenů českých dějin z let 1346–1437, vydavatelský program později rozšířen o další edice a vybudována rozsáhlá sbírka reprodukcí a fotokopií archivního materiálu z domácích archivů, muzeí a knihoven i ze zahraničí. Kromě toho byly v ústavu uloženy i některé sbírky a pozůstalosti předních historiků. Po r. 1945 úkoly byly ústavu rozšířeny i na historicko-vlastivědnou práci, velká pozornost pak věnována novějším českým dějinám hospodářským a sociálním. Odborná činnost byla řízena zvláštní ústavní komisí, jmenovanou ministerstvem na pět let, jednatelem komise byl ředitel ústavu.
Dochovány dokumenty z přípravného období, návrhy na zřízení, stanovy, písemnosti z vedení ústavu, osobní spisy zaměstnanců a spolupracovníků ústavu, zprávy o výzkumech a ediční činnosti, dokumenty o spolupráci s archivy, muzei apod.
Počátky hvězdárny lze spatřovat již v klementinské jezuitské koleji v 1. polovině 18. století. Po zrušení jezuitského řádu byla hvězdárna zestátněna a užívány pro ni různé názvy, např. Observatorium Regium Pragense nebo Königliche Prager Sternwarte; ředitelům náležel titul Astronomus Regius. Po první světové válce byla hvězdárna označována jako Pražská a byla majetkem československého státu. Zákonem z r. 1920 byla ustanovena jako samostatný státní ústav, nesouvisející s universitou, pod názvem Státní hvězdárna ČSR. Tehdy byla také předána J. J. Fričem pracovníkům hvězdárny soukromá observatoř v Ondřejově, kde nadále prováděn vlastní výzkum, a v Praze vedena jen administrativa, knihovna, časová služba a meteorologická měření. V době německé okupace byla hvězdárna vystěhována z Klementina do nájemního domu v Budečské ulici na Vinohradech. Ondřejovská observatoř zabrána pro německou universitu, opět převzata Státní hvězdárnou po r. 1945. V r. 1950 byl vládním nařízením zřízen Ústřední ústav astronomický, kam byla Státní hvězdárna v Praze začleněna spolu s observatoří v Ondřejově a Státní observatoří na Skalnatém Plese. Při založení ČSAV jako složka Ústředního ústavu astronomického převedena pod její působnost.
Dokumentace o organizaci hvězdárny, jejích úkolech, stycích s domácími a zahraničními vědeckými institucemi i o popularizační činnosti; prvořadý význam pro dějiny astronomie a meteorologie v našich zemích. Doklady úřední povahy (založení, organizace, řízení a správní záležitosti), zprávy o činnosti a vědeckých stycích, vysoce oceňovaná dlouhodobá řada meteorologických pozorování, dosud užívaný srovnávací pramen pro současnou meteorologii.
Ústav byl zřízen 8. 8. 1919 pod ministerstvem veřejných prací a měl být hlavní československou autoritou pro fyzikální, chemické a biologické otázky radioaktivity a zabývat se měřením a odbornými posudky provozu státních zařízení v Jáchymově; členěn byl na vědecká oddělení – fyzikální, chemické a biologické. Působit začal reálně v roce 1923. V roce 1942 byl převeden pod ministerstvo vnitra (jako Radiologický ústav), po válce včleněn do časně pod ministerstvo zdravotnictví, roku 1959 byl reorganizován pod novým názvem Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů (pod ministerstvem chemického průmyslu, od r. 1966 pod Čs. komisí pro atomovou energii).
Písemná agenda ústavu z let 1919–1960, včetně korespondence a osobních materiálů zaměstnanců.
Ústav byl založen v roce 1919 s úkolem sbírat a vydat lidové písně „národa československého“, případně jiných národů a etnik žijících na území ČSR. Po vzniku ČSAV byl do jejího rámce přejat jako Kabinet pro lidovou píseň, sloučený s Kabinetem pro národopis k 1. lednu 1954 do Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV.
Opisy sběrů ze 40. a 50. let 20. století.
Hvězdárna německé univerzity vznikla jako důsledek převzetí pražské hvězdárny státem r. 1918; r. 1937 název změněn na Astronomisches Institut der Deutschen Universität in Prag.
Písemnosti hospodářského a technického charakteru, materiály o spolupráci s jinými astronomickými pracovišti; dochován vzácný soubor vládních nařízení pro tzv. protektorát z let 1944–1945.
Ústav byl zaměřen byl na sbírkovou činnost a na historické, archeologické a etnografické bádání v sudetské oblasti.
Úřední písemnosti ústavu, materiály tzv. Sudetoněmeckého archivu (Sudetendeutsches Archiv): sbírka dokumentů, rukopisů a opisů z 16.–20. století, se vztahem k oblastem osídleným Němci.
Založen jako podpůrný český spolek pro pomoc spisovatelům (případně jejich rodinám), mj. finančními prostředky. Všechny funkce vykonávány až do 50. let 20. století, kdy po ztrátě finančních fondů musela být činnost omezena pouze na péči o památku zemřelých. V roce 1969 práce spolku ustala, aniž byl ale formálně zrušen, proto mohla být opět plynule navázána činnost po listopadu 1989.
Protokoly o schůzích ředitelství, výboru, valného shromáždění a odkazu Nadání Riegrova, matriky členů, stanovy spolku, dokumenty k fondům a nadacím, doklady o udílení podpor, cen, darů spisovatelům a vědcům, o péči o hroby a památníky (Slavín). Písemnosti spolku Svatobor často jedinečným dokumentem sociální situace českých spisovatelů a vědců, pramenem pro literární historiky a tvůrce biografií.
V názvu fondu je uvedena oficiálně používaná zkratka, plný název organizace na konci její existence zněl Svaz spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze; původně v roce vzniku Svaz českých spolků okrašlovacích v království českém, název v průběhu činnosti však byl ještě několikrát měněn. Svaz byl centrálním sdružením regionálních spolků se stejnou zájmovou náplní. V r. 1951 v důsledku zákona o dobrovolných organizacích a shromažďování byla činnost Svazu ukončena. Jeho úkolem bylo zabezpečovat organizaci a spolupráci jednotlivých spolků, působit k rozvoji okrašlování, zalesňování a zvelebování obcí a krajů, probouzet smysl pro přírodu a pro její ochranu, pečovat o památky přírodní, historické a umělecké a chránit je, starat se o přirozený vzhled vesnic a měst po architektonické stránce, chránit lidové umění, snažit se o zlepšení komunikací a dopravy, zdravotnictví a čistoty. Svaz pořádal sjezdy spolků, přednášky, výstavy, kurzy, soutěže; vydával časopisy Krása našeho domova a Okrašlovací rádce, různé brožury, pohlednice apod. V jeho čele byl starosta, ústřední výbor a dozorčí výbor.
Archiválie dokumentují jednak činnost Svazu (valné hromady, schůze předsednictva, oslavy 25 let a 40 let trvání Svazu, publikační činnost, ankety, soutěže, soupisové akce apod.), jednak činnost jednotlivých místních spolků (ochrana přírodních a uměleckých památek, okrašlování obcí apod.).
Původně Kancelář Slovníku jazyka českého, od r. 1946 Ústav pro jazyk český. Náplní činnosti Kanceláře a ústavu byl výzkum českého jazyka (spisovného, obecného, nářečí), sestavování velkých slovníků.
Dokumenty o činnosti ústavu, zprávy lexikografické a dialektografické komise, dokumenty o spolupráci s jinými pracovišti, s tiskem a rozhlasem, přípravný materiál k vydání slovníků.
Instituce založená T.G. Masarykem v roce 1932 jako nadace s účelem správy knihovny, archivu a vydávání jeho prací a bádání v oblastech, kterými se původce zabýval. Její činnost navazovala na Osobní sekretariát a Soukromý archiv a knihovnu prezidenta republiky. Za druhé světové války přejmenována na Studijní knihovnu filozofickou, v roce 1941 zrušena, písemnosti uloženy v Klementinu. V roce 1945 obnovila činnost, v roce 1954 zrušena.
Doplňující materiály (opisy, výstřižky, rukopisy) k osobnímu fondu T. G. Masaryka. Diáře tajemníka V. Kučery a jejich opisy. Druhou skupinou jsou materiály vzešlé z činnosti Ústavu T. G. Masaryka - výstavba ústavu, korespondence, účetní doklady, výstřižky a fotoarchiv. Do fondu byly začleněny části osobních pozůstalostí K. Urbana a V. K. Škracha.
Ústředí vzniklo po reorganizaci Syndikátu českých spisovatelů, kde byli v samostatné sekci sdruženi i vědečtí spisovatelé všech oborů. Protože pokračovatel Syndikátu Svaz československých spisovatelů byl určen pouze pro autory beletristické a dramatické a z vědeckých pouze pro literární vědce a kritiky, byl v ústředí vytvořen orgán pro autory ze všech ostatních vědeckých oborů jako autonomní složka ČSNRB, ale s omezenou působností. Počítalo se se samostatným Svazem československých vědeckých pracovníků, ale po vzniku ČSAV byla existence ústředí ukončena a záležitosti vědeckých pracovníků byly předány Revolučnímu odborovému hnutí. Činnost ústředí byla zaměřena především na sociální a pracovní problémy vědeckých pracovníků, na evidenci a registraci vědeckých spisovatelů, společností a spolků, dále na péči o zásobovací či bytové problémy, pomoc v oblasti lázeňské péče a rekreace.
Dokumentace činnosti, vzniku a likvidace (statut, protokoly schůzí řídícího komitétu, statut, zprávy o činnosti, statistické výkazy apod.), doklady o ochraně zájmů vědeckých spisovatelů i o snahách založit ústřední organizaci pro vědecké pracovníky; zvláště cenné osobní spisy členů.
Základy ústavu spočívají ve Fyzikálním výzkumu Škodových závodů. V r. 1950 bylo toto zařízeno rozšířeno a přejmenováno na Ústřední ústav fyzikální. Tento ústav byl 1. 1. 1953 převzat ČSAV pod názvem Ústav technické fyziky. Zabýval se základním výzkumem v oboru fyzikálních věd, zdokonalováním starých a hledání nových metod práce, jejich předáváním jiným pracovištím, pečoval o výchovu vědeckých pracovníků, pořádal přednášky, diskuse a semináře, vydával publikace prací z oboru a plnil úkoly z Ústředí vědeckého výzkumu jako nadřízené instituce. V čele ústavu stál ředitel, jmenovaný vládou, jeho pomocným orgánem byl poradní sbor (v gesci podněty pro činnost ústavu, posuzování návrhů pracovního plánu).
Fragmentárně uchovány dokumenty k dějinám fyziky od r. 1934 do r. 1954: písemnosti o organizačních změnách, zápisy z odborných porad, doklady o spolupráci s domácími i zahraničními institucemi; hlavní část fondu Zprávy Fyzikálního výzkumu a jiné výzkumné elaboráty.
