Seznam autorů / List of Authors (pdf)
Resumé: Článek připomíná všestrannou osobnost Eduarda Alberta (1841–1900), profesora vídeňské univerzity, překladatele a mecenáše, a na základě pramenů, především korespondence, objasňuje jeho spletitý vztah k České akademii věd a umění (dále ČAVU) a také přátelské kontakty s jejím zakladatelem Josefem Hlávkou a jeho manželkou Zdenkou. Vznik ČAVU provázela řada komplikací a průtahů. Veškeré dění kolem vznikající Akademie Alberta nesmírně zajímalo. Záleželo mu na profilu nové instituce, a proto mu vadilo zatahování politických zájmů tam, kde měly rozhodovat především vědecké kvality a zásluhy. To se odráží i v Albertově korespondenci, na níž zároveň můžeme dokumentovat neúspěšnou snahu skupiny realistů získat významnější pozice v ČAVU a využít k tomu právě E. Alberta. Albert veškeré dění sledoval s nedůvěrou a četnými výhradami, velice však stál o to, aby byl vybrán za řečníka na slavnostním zahájení ČAVU. Konalo se 18. května 1891 a Albert na něm vystoupil s proslovem O dvou světech, který byl později otištěn v Almanachu ČAVU. Činnost Akademie Albert sledoval i v dalších letech, jejím prostřednictvím vydal dvě odborné lékařské práce. Projevil se též jako mecenáš, mj. daroval ČAVU řadu knih, a to 76 děl o 141 svazcích.
Resumé: Eduard Albert and the Czech Academy of Sciences and Arts
This article recalls the multitalented Eduard Albert (1841–1900), a professor at the University of Vienna, translator and patron, and on the basis of sources, primarily correspondence, clarifies his complex relationship with the Czech Academy of Sciences and Arts (CASA), as well as his amicable connections with the founder Josef Hlávka and his wife Zdenka. The inauguration of CASA was dogged by a number of complications and delays. All the activity surrounding the new Academy was of enormous interest to Albert. He was particularly concerned over the profile of the new institution, so he was upset by the tug-of-war of political interests where primarily scholarly standards and merit should have prevailed. This is also reflected in Albert’s correspondence, in which we also find an unsuccessful effort made by a group of realists to acquire a more prominent position at CASA and to make use of Albert for these purposes. He followed all this with distrust and numerous misgivings, but he very much supported the idea of being selected as a speaker at the CASA ceremonial opening. This took place on 18th May 1891 and Albert appeared with a speech on Two Worlds, which was later printed in the CASA Almanach. Albert followed Academy activity in subsequent years and used it to publish two specialist medical works. He also acted as a patron and inter alia donated a number of books (76 works in 141 volumes) to CASA.
Keywords: Eduard Albert, Josef Hlávka, Czech Academy of Sciences
Resumé: Tato studie je příspěvkem k prvním létům fungování České akademie věd a umění. Její vznik byl vnímán jako dosažení dlouholetého vytouženého cíle – národní akademie. Instituce ale vznikla již v době, kdy byla česká společnost politicky i umělecky diferencovaná, a tak reflexe jejího zrodu, na němž měl zásluhu především Josef Hlávka, nebyla jednoznačná. Výmluvným a veřejným projevem nesouhlasu bylo několik odmítnutí členství hned na samém počátku její existence. Motivace těch, kteří členství nepřijali, byly různé a zaslouží si obecnější pozornost. Jedním z nich byl Julius Zeyer. Jeho vztahu k České akademii a k Josefu Hlávkovi se věnovala tato studie podrobněji. Julius Zeyer a Josef Hlávka, dvě výjimečné a zároveň rozdílné osobnosti, se sblížily až v polovině devadesátých let. Julius Zeyer trávil na zámku v Lužanech, sídle Josefa Hlávky a jeho ženy Zdeňky letní měsíce. Ačkoli se Julius Zeyer nikdy nestal členem České akademie, odmítal ji a nepřijal od ní ani výroční cenu, přesto se stal jejím mecenášem, protože ve své závěti určil právě Českou akademii dědičkou jeho autorských práv v době, kdy o jeho díla začal výrazně stoupat zájem. Prostřednictvím své pramenné základy – korespondence – poukázala studie ale i na dobové konvence, hledání kompromisů, způsoby komunikace mezi jednotlivými osobnostmi spjatými s Josefem Hlávkou i šíři jejich sociálních kontaktů.
Resumé: CASA reflections in Czech society based on the example of relations between Julius Zeyer and Josef Hlávka
This study is a paper on the first years of operation at the Czech Academy of Sciences and Arts. Its creation was conceived as the achievement of a long yearned-for goal – a national academy. However, the institution was created at a time when Czech society was politically and artistically differentiated, so that reflections of its birth, which Josef Hlávka was primarily responsible for, were not straightforward. A very telling and public display of disagreement involved several membership rejections at the very start of its existence. The motivation for those who did not accept membership was various and deserves more general attention. One of these was Julius Zeyer. His relationship to the Czech Academy and to Josef Hlávka has been examined in detail by this study. Julius Zeyer and Josef Hlávka, two outstanding but very different personalities, did not have a rapprochement until the mid-1890s, when Julius Zeyer spent the summer months at the chateau in Lužany owned by Josef Hlávka and his wife Zdeňka. Although Julius Zeyer never became a member of the Czech Academy, rejected it and did not even accept its anniversary award, he nevertheless became its sponsor, as in his will he passed on his copyright rights to the Czech Academy at a time when interest in his works was beginning to grow significantly. By means of its source bases, i.e. correspondence, the study also referred to period conventions, quests for compromise, the methods of communication between the individuals associated with Josef Hlávka and the breadth of their social contacts.
Keywords: Czech Academy of Sciences and Arts, Josef Hlávka, Julius Zeyer
Resumé: Archeologická komise byla zřízena jako jedna ze speciálních stálých komisí České akademie věd a umění v roce 1893 z potřeby posílit na zemské úrovni ochranu památek. Její založení konvenovalo se vzrůstajícím zájmem o památky na přelomu 80. a 90. let 19. století. Komise se stala odborným garantem památkové péče i výzkumnou institucí, která ve svých třech sekcích položila základy archeologie, etnografie a dějin umění v Čechách. Z jejího pléna vzešla idea i koncepce neúspěšnějšího vydavatelského projektu celé akademie Soupisu památek historických a uměleckých, dodnes používané uměleckohistorické topografie, která ve více než 50 svazcích podrobně mapuje památkový fond na prakticky polovině území Čech. Autorem této koncepce byla vůdčí osobnost českého dějepisu umění konce 19. století Karel Chytil. Kromě neoddiskutovatelného významu, který měl mít Soupis památek pro jejich ochranu, Chytil a další čeští historici umění té doby (Bohumil Matějka, Karel Boromejský Mádl, František Xaver Borovský i Jan Koula) velmi dobře chápali, že bude také základem jejich systematického výzkumu a tedy klíčovým východiskem dějepisu umění. Inventarizace památek přesně odpovídala snaze tohoto oboru, podobně jako dalších humanitních disciplín v dané době, „zvědečtit“ své metody, přestat být „psaním o umění“ a vydobýt si postavení skutečné vědy. V závěru 19. století, ale ještě i na počátku století nového, byl význam Soupisu viděn také ještě v jedné důležité rovině. Měl se stát inspirací pro tehdejší tvůrčí umělce, pro které byla důkladná znalost domácího umění klíčová při úsilí o vytvoření „národního“ uměleckého stylu. Můžeme říci, že Komise vytýčila projekt nebývale moderní, plně srovnatelný se soudobými evropskými uměleckohistorickými topografiemi. Současně však, zvláště s ohledem na personální situaci českých dějin umění nesmírně náročný. Přesto se v Archeologické komisi podařilo vytvořit takový kolektiv, který rozjezd projektu zvládl.
Resumé: The CASA Archeological Committee and Czech art history in the late 19th century
The Archeological Committee was set up as one of the special Czech Academy of Sciences and Arts standing commissions in 1893 out of a need to bolster heritage conservation at a provincial level. Its establishment matched the increasing interest in heritage at the end of the 1880s and the 1890s. The committee became the expert supervisor for heritage conservation and a research institute whose three sections established the foundations of archeology, ethnography and the history of art in Bohemia. Its plenum gave rise to the ideas and plan behind the most successful publishing project in the entire academy: the Historical and Artistic Heritage Catalogue, a work of art historical topography used to this day, which in over fifty volumes, maps out in detail the heritage in practically one half of Bohemia. The author of this plan was Karel Chytil, a leading figure in Czech art history at the end of the 19th century. In addition to the undoubted importance that the Heritage Catalogue was to have for conservation, Chytil and other Czech art historians at the time (Bohumil Matějka, Karel Boromejský Mádl, František Xaver Borovský and Jan Koula) understood very well that it would also form the basis for their systematic research and thus a keystone for art history. The inventorization of heritage items precisely mirrored the attempts in this field, as in other humanities disciplines at that time, to “scientify” its methods, to cease being “writing about art” and to achieve the status of a true science. At the end of the 19th century and at the beginning of the new century, the significance of the Catalogue was also seen at another important level. It was meant to be inspiration for creative artists at that time, for whom a thorough knowledge of domestic art was of crucial importance for their efforts to create a “national” artistic style. The Committee can be said to have set out a project that was unprecedentedly modern and fully comparable with contemporary European art history topographies, and yet at the same time it was enormously challenging, particularly in view of the personnel situation in the Czech history of art. However, a team that handled the project launch was successfully created in the Archeological Committee.
Keywords: Archeological Committee of the Czech Academy of Sciences and Arts, catalogues of art manuscripts, art history historiography, Karel Chytil, Josef Hlávka
Resumé: Po téměř tři desetiletí usilovali čeští lingvisté o vznik instituce, která by zastřešila českou jazykovědnou bohemistiku v oblasti teoretického bádání i praktické péče o český jazyk. Došlo k tomu až v roce 1946, kdy byl založen Ústav pro jazyk český, za jehož přímého předchůdce je považována Kancelář Slovníku jazyka českého. Ta však byla pracovištěm primárně lexikografickým (i když vzhledem ke komplexní povaze zpracovávání jazykového výkladového slovníku bylo třeba věnovat se též např. pojetí spisovnosti, nářeční situaci, pravopisu, ortoepii, stylového charakteristice slov, etymologii apod.), jež bylo do ÚJČ převedeno coby jeho lexikografické oddělení. Vznik dalších oddělení ÚJČ však svou (i když často nesystematickou) činností předznamenaly také komise III. třídy (příp. komise společné I. a III., resp. III. a IV. třídě) České akademie, které zcela, či částečně braly v potaz také lingvistický aspekt zkoumané problematiky. Dialektologické oddělení ÚJČ mohlo stavět na předchozích výzkumech dialektologické komise, oddělení pro studium nové spisovné češtiny navázalo na činnost pravopisné komise, oddělení vývoje jazyka využívalo materiálů shromážděných komisí pro studium staročeské bible a komisí pro fotografování rukopisů a starých tisků. Provádění soupisů jazykovědných prací přešlo kontinuálně z bibliografické komise na bibliografické oddělení ÚJČ. V roce 1953 vzniknuvší Fonetický kabinet při ÚJČ vycházel přímo z prací komisí fonografické, ortoepické a fonetické a onomastické oddělení (začleněné do ÚJČ až v roce 1969) bylo přímým nástupcem komise místopisné.
Resumé: Academic Origins of Czech Linguistic Bohemistics
For more than three decades, Czech linguists strove to establish an institution devoted to Czech linguistic bohemistics in the area of theoretical research as well as the practical care of the Czech language. That did not happen until 1946, when Ustav pro jazyk cesky (‘Institute for the Czech Language’) was established, with the Kancelar Slovniku jazyka ceskeho (‘Office for the Dictionary of the Czech Language’) considered as its first direct predecessor. The Office, however, was primarily focused on lexicography (even though the concept of standardisation, regional dialects, orthography, orthoepy, stylistic characteristics of words, etymology and other disciplines also required attention, too, given the comprehensive approach to the preparation of an interpretative dictionary), and was included in the Institute as its Department of Lexicography. The establishment of the other departments of the Institute was then influenced by the – sometimes non-systemic – activities of the Class III. committees, and sometimes joint Class I, III and IV committees, of the Czech Academy which either wholly or in part dealt with the linguistic aspects of the matter. The Department of Dialectology at the Institute was able to build upon the earlier research carried out by the Committee for Dialectology, the Department for the Study of New Standardised Czech Language followed up on the activities of the Committee for Orthoepy, the Department of Language History used the materials produced by the Committee for the Study of the Old Czech Bible and the Committee for Photocopying Manuscripts and Old Prints. Work on gathering linguistic papers was transferred smoothly from the Committee for Bibliography to the Department of Bibliography at the Institute. The Cabinet of Phonetics, established at the Institute in 1953, directly based its work on the papers produced by the Committee for Phonography, Committee for Orthoepy and Committee for Phonetics. The Department of Onomastics, included in the Institute for the Czech Language no earlier than in 1969, was a direct successor of the Committee for Topography.
Keywords: Linguistic Bohemistics, Office for the Dictionary of the Czech Language, Class III. committees of the Czech Academy of Sciences and Arts
Resumé: Na počátku ustavení Místopisné komise České akademie věd a umění byla idea instituce koordinující mezioborový výzkum (na poli historie a filologie) a řešící praktické (revize a přejmenování místních jmen) i vědecké úkoly (zachycení vývoje místních jmen). Komise byla složená z odborníků různých oborů (filologové, historici a geografové), z výzkumu i z praxe. Fungovala téměř kontinuálně v letech 1913–1952 především díky aktivitám několika výrazných osobností (předsedové Josef Zubatý, Josef Janko, Josef Dobiáš, jednatelé Josef Vítězslav Šimák a Antonín Profous). Věnovala se převážně praktickým úkolům – vypracovávala expertní posudky k návrhům změn resp. ustálení místních jmen. Trvalou hodnotu má vědecké dílo Antonína Profouse Místní jména v Čechách. Jejich vznik, význam a původní změny (vyd. 1947–1957), které vznikalo zčásti za podpory Místopisné komise. Zmapování historie komise přispívá k poznání institucionalizace bádání v pomezních vědních oborech, na pozadí česko-německého soupeření. Otázky revizí a úprav místopisného názvosloví byly pozorně sledovány představiteli státní správy a samosprávy, jejichž vliv na úkoly Místopisné komise byl velký v porovnání s nepatrnou dotací výzkumu.
Resumé: Topographic Committee of the Czech Academy of Sciences and Arts, 1913–1952
In the early days of the establishment of the Topographic Committee at the Czech Academy of Sciences and Arts the idea behind the institute was to coordinate interdisciplinary research (involving history and philology) and to deal with practical (review and renaming of local names) and scholarly tasks (recording the development of local names). The committee was made up of specialists from various fields (philologists, historians and geographers) both in research and in practice. It operated almost continually between 1913 and 1952, thanks in particular to the activities of several prominent figures (chaired by Josef Zubatý, Josef Janko and Josef Dobiáš, with secretaries Josef Vítězslav Šimák and Antonín Profous). It focused primarily on practical tasks – drawing up expert reports on proposals for local names to alter or become fixed. Of permanent merit is the scholarly work by Antonín Profous Místní jména v Čechách. Jejich vznik, význam a původní změny – Local names in Bohemia. Their origin, meaning and original changes (published 1947–1957), which came about in part with the support of the Topographic Committee. Charting the history of this committee helps us to understand the institutionalization of research within marginal fields and within the context of Czech-German rivalry. Questions surrounding the review of, and alterations to, topographical nomenclature were carefully followed by state administration and local government representatives, whose influence on Topographical Committee tasks was great in view of the tiny grants for research.
Keywords: topography, historical homeland studies, Czech Academy of Sciences and Arts, topomastics,
Resumé: Příspěvek představuje edici korespondence egyptologů Jaroslava Černého a Františka Lexy doplněnou o úvodní studii. Působení Lexy a Černého položilo základy novodobé československé (a tedy též české) egyptologie, jejíž počátky závisely mnohem více na osobním nasazení dějinných aktérů, nežli na formování institucionálního základu. Korespondence, zejména dopisy, které zasílal J. Černý F. Lexovi v meziválečném období, tedy ve 20. a 30 letech, ilustruje dobře úsilí obou mužů, jejichž cílem bylo ustavit seminář, rozvinout metodologické základy oboru a zajistit přístup k archeologické práci v Egyptě. Posledně zmíněný krok se zdařil s pomocí prvního československého vyslance v Egyptě, Cyrilla Duška, a také díky zásadní pomoci a spolupráci Francouzského ústavu orientální archeologie v Káhiře. Černý také vybudoval síť mezinárodního kontaktů a zprostředkoval poznatky a praktiky mezinárodní egyptologie pro okruh Lexových studentů v Praze.
Resumé: Jaroslav Černý and František Lexa. Correspondence of Founders of Czech Egyptology
This paper contains an edition of letters and an introductory essay concerning Egyptologists Jaroslav Černý and František Lexa. The careers of Egyptologists Lexa and Černý laid foundations for the history of modern Czechoslovak (and by extension Czech) Egyptology, which depended more on personal efforts than on an institutional background. The correspondence sent by Černý to Lexa during the interwar period (the 1920s to 1930s) illustrates well the efforts of the two men to institute a seminar, develop a methodology of their scholarship and establish a fieldwork position in Egypt. The latter was obtained with the help of the first Czechoslovak envoy in Egypt, Cyrill Dušek, and of the French Institute of Oriental Archaeology, the support of which was decisive. Černý developed a network of international contacts and mediated transmission of knowledge to Lexa and the circle of students in Prague.
Keywords: Egyptology, history of scholarship, transmission of knowledge, Egypt, Czechoslovakia, František Lexa, Jaroslav Černý
1803-9448
166
2015
7
07/1
Přihlásit se 
Vše o nákupu